Analýza vzdělávacích potřeb

Proces získávání a rozbor informací, které jsou nezbytné pro určení parametrů podnikového vzdělávání (viz též zjišťování vzdělávacích potřeb). Zjišťování rozdílu mezi současným stavem výkonu pracovníků a požadovaným výkonem, který chceme dosáhnout včetně zjištění, zda se problém dá řešit vzděláváním, nebo je efektivnější použít jiné prostředky. Předmětem analýzy potřeb je prostor mezi tím, co se skutečně v současné době děje a tím, co by se dít mělo. Základním údajem je tedy rozdíl mezi analýzou potřeby pracovních míst a analýzou úrovně podnikových pracovníků. Úroveň pracovních míst musí odpovídat úrovni podnikových pracovníků - rozdíl je prostorem pro vzdělávání. Analyzovat se může i zjišťováním rozdílu mezi požadovaným pracovním výkonem a skutečným současným výkonem pracovníků. Při této analýze je nutno obezřetně určovat, co na tomto rozdílu lze a co nelze řešit vzděláváním. Na základě tohoto určení se zpracovává plán vzdělávacích aktivit (viz). Vzhledem ke změnám a inovacím by měla být úroveň pracovníků podniku v předstihu a plánované inovace by se měly promítnout do analýzy pracovních míst (viz analýza vývojových trendů). Pro určování potřeb je vhodné použít více metod. Nejpoužívanější jsou (a) metoda práce v terénu (získávání podkladů přímo na pracovištích), (b) metoda historická (analýza vývoje daného jevu či procesu s možností použití aproximace), (c) metoda srovnávací - typologická (vytváření typů podle vybraných znaků a srovnávání mezi sebou - zjišťují se příčiny rozdílů a následně vyvozují závěry), (d) metoda experimentální (záměrné vyvolávání změn v určitém procesu. Sleduje se několik skupin zaměstnanců, majících stejné podmínky. Některé skupiny se proškolí, jiné ne a srovnává se rozdíl výkonnosti), (e) metoda monografická (kausální) (všestranná a podrobná analýza jednoho či malé skupiny shodných příkladů (caus)).

Autor: 
PhDr. Zdeněk Palán, Ph.D.
Návrat zpět: 
Andragogický slovník